Der Blaue Reiter (podle Artmuseum.cz)
Umělecké hnutí Der Blaue Reiter (Modrý jezdec) bylo založeno v roce 1911 v Mnichově. Jméno tohoto hnutí bylo převzato z názvu jednoho obrazu, který namaloval v roce 1903 Wassily Kandinsky, i když několik teorií se také zmiňuje o tom, že jméno vybrali, protože KandinskyMarc měl rád zvířata.
O vznik tohoto hnutí se zasloužili především Wassily Kandinsky a Franz Marc. Impulsem k založení byla obliba obou umělců v abstrakci, ale také odmítání, které se jim dostalo na oficiálních výstavách Neue Kunstler Vereiningung (Asociace nových umělců). Jejich abstraktní obrazy byly údajně pro veřejnost nesrozumitelné, což oba umělce velmi zklamalo, protože se v roce 1909 sami účastnili založení této skupiny právě proto, aby vystavovala moderní umění. Ze skupiny tedy odešli a založili Der Blaue Reiter.
Der Blaue Reiter se rovněž jmenoval almanach, který tato skupina od června 1911 vydávala. Na jeho vzniku se nejvíce podílel Kandinsky, jehož záměrem bylo almanach prodávat veřejnosti, kterou chtěl informovat o nových směrech a teoriích v umění. Na obálce prvního vydání byl dřevoryt Sv. Jiří, který také vytvořil Kandinsky. V roce 1911 Kandinsky vydal knihu o duchovnu v umění, která se zabývala hudbou v malování.
Toto hnutí sdružovalo kromě výtvarných umělců také významné spisovatele, básníky a hudební skladatele, kteří se věnovali hledání společných duchovních základů v nové mezinárodní kultuře. Jejich společným záměrem bylo používat umění k vyjádření duchovních hodnot. Výtvarní umělci patřící do této skupiny jsou považováni za zakladatele abstraktního umění. Jejich práce byly charakterizovány jasnými barvami a hlubokými emocemi.
Umělci tohoto sdružení všeobecně odmítali akademické tradice a August Macke a Franz MarcWassily Kandinsky – podle něj vnější svět barev a forem přivádí diváka do vnitřního světa pocitů. S použitím této teorie Kandinsky
Setkání sdružení Der Blaue Reiter se účastnili Wassily Kandinsky a Franz Marc, dále pak Paul Klee, Robert Delaunay, hudební skladatel Arnold Schönberg a dokonce i Pablo Picasso. Dalšími vlivnými členy hnutí byli August Macke, Gabriele Münterová, Alexei von Jawlensky, Alfred Kubin a Heinrich Campendonk.
První výstava Der Blaue Reiter se konala 18. prosince 1911 v Moderne Galerie v Mnichově, kterou umělcům pronajal její majitel Heinrich Thannhauser. Výstava trvala měsíc a bylo na ní zastoupeno celkem čtrnáct umělců se 43 obrazy. Od ledna 1912 do července 1914 výstava putovala po celé Evropě, navštívila Kolín nad Rýnem, Berlín, Brémy, Haag, Frankfurt nad Mohanem, Hamburg, Budapešť, Oslo, Helsinky, Trondheim a Göteborg. Druhá výstava se konala od 12. února do 2. dubna 1912 v galerii Nové umění Hanse Goltze (Neue Kunst Hans Goltz) v Mnichově. Výstava se jmenovala Černá a bílá, Schwarz-Weiß. Členové skupiny se účastnili i dalších výstav – v roce 1912 v Kolíně nad Rýnem výstavy Sonderbund westdeutscher Kunstfreunde und Künstler a v roce 1913 v Berlíně slavného prvního německého Podzimního salonu (Erster Deutscher Herbstsalon), který pořádal Herwarth Walden ve své galerii Der Sturm.
Fungování této skupiny bylo ukončeno v roce 1914 propuknutím první světové války. Franz Marc a August Macke byli zabiti v bitvách, Kandinsky a von Jawlensky museli kvůli svému ruskému občanství odejít do Ruska.
V roce 1923 Kandinsky, Feininger, Klee a von Jawlensky vytvořili skupinu Die Blaue Vier (Modrá čtyřka). Svým učením navázali na myšlenky původní skupiny a společně vystavovali a pořádali přednášky ve Spojených státech. měl rád modrou barvu a dokonce zastávali názor, že každý člověk má vnitřní a vnější svět, které by v sobě mělo sdružovat právě umění. Tuto složitou teorii dále rozvedl rovněž vytvořil první abstraktní obraz všech dob, což znamenalo obrovský skok v umění a otevření zcela nových dimenzí a možností v umění.
Die Brucke (podle Artmuseum.cz)
Skupina mladých umělců Die Brücke (Most) vznikla 7. června 1905 v Drážďanech. Zakládajícími členy byli Ernst Ludwig Kirchner, Fritz Bleyl, Erich Heckel a Karl Schmidt-Rottluff, kteří původně společně studovali architekturu, později se členy stali také Emil Nolde, Max Pechstein a Kees van Dongen. Protože obdivovali barevnost francouzského fauvismu, pozvali jeho hlavního představitele Henriho Matisse, aby se rovněž stal členem jejich skupiny, nicméně Matisse jejich nabídku odmítl. Scházeli se v drážďanské dělnické čtvrti Friedrichstadt na Berliner Strasse v bývalém řeznickém krámku, kde si zařídili svůj ateliér. Založením ateliéru v této čtvrti chtěli demonstrovat svoje umělecké záměry a svou snahu přiblížit se původní roli umění.Své pojmenování si vybrali podle pasáže z knihy Friedricha Nietzscheho Tak pravil Zarathustra, která se zmiňovala o potenciálu lidstva stát se jakýmsi vývojovým mostem k budoucímu nadčlověku (Übermensch), i když umělci Die Brücke si tuto pasáž vysvětlovali jako hledání mostu mezi tradičním německým romantickým uměním a uměním moderního expresionismu. Jejich vidina práce byla formování ‚Mostu‘ mezi uměním minulosti a budoucnosti, věřili, že jejich umění by mohlo obohatit životy lidí.
Ernst Ludwig Kirchner složil a vyřezal do dřeva jejich manifest, který zněl: ‚Ve víře v rozvoj a v novou generaci tvořících umělců a přihlížejících diváků voláme ke všem mladým lidem jako k poslům budoucnosti. Chceme bojovat za svobodu svých gest proti starým zpohodlnělým silám. Hlásíme se ke všem, kteří malují bez napodobení tradic se silou, která je nutí tvořit.‘
Umělce Die Brücke spojovaly stejné cíle, nápady a hluboké myšlenky. Mladí umělci se původně jen scházeli k debatám a návštěvám výstav, později však začali tvořit a stali se neodlučnou součástí německého umění expresionismu. Byli plně oddáni svému umění, nevšímali si kritiků. Do umění své doby přinášeli čerstvost, poctivost a čestnost vizí, silnou vůli a sebedůvěru. Odmítali tradici ideálů a německé preciznosti.
Ve své originální tvořivosti nacházeli umělci Die Brücke novou a svým způsobem revoluční esenci umění. Věnovali se především dřevořezbě a vydávali populární sborníky o svých výstavách. Skupina si vytvořila společné pojetí umění, které bylo založeno na používání jasných živých barev, napětí, násilí a jisté formě primitivismu. Zpočátku se zaměřovali na tvorbu s městskou tématikou, později přešli na akty a krajiny. Umělci Die Brücke bývají obecně považováni za první umělce, kteří objevili a začali používat techniku linorytu.
V květnu 1913 byly všem členům a příznivcům sdružení Die Brücke zaslány tištěné kartičky o jeho zániku z důvodu rozdílnosti uměleckých názorů.
Po nástupu nacismu k moci byli umělci Die Brücke prohlášeni za zvrhlé. Všechna jejich díla byla odstraněna z německých galerií a mnohá z nich byla veřejně spálena.